Jako spařená slepice

03.02.2020

Plesová sezona nám pomalinku končí a s tím i utrpení v podobě mytí rukou na nově zrekonstruovaných toaletách zdejšího záloženského domu od místní rodinné firmy. (Člověk by čekal jen to nejlepší...)

Ten, kdo to nezná, si ruce spaří určitě, nevědomky, že se mu to může stát. O to horší je, že nemá žádnou šanci na ochlazení, protože tam žádná možnost studené vody není. Ti zkušenější vyzkouší opatrně teplotu vody v obou umyvadlech a pak se rozhodnou, co dál. Ti statečnější, si ruce umyjí s utrpením ve tváři a ti méně stateční si na tento počin netroufnou a odchází bez mytí rukou.

Snad největší ryk a nadávání rodičů jste mohli slyšet na dětském maškarním plese, kdy rodiče nevědomky posílali své děti na toalety samotné a ty se vracely se spařenýma rukama. Pak se už umývání vyhnuly.

Je to velmi smutné, když jsou toalety nově zrekonstruované a někdo to tímto způsobem mohl navrhnout, schválit, namontovat, nastavit teplotu na bod varu, následně předat jako hotové dílo, někdo z obce to přebrat a nechat to lidi opakovaně používat. Bez možnosti přístupu k studené vodě. (Když se někdo opaří čajem/ kávou/horkou polévkou - půjde se dorazit na toaletu.)

Za nás, by se měl někdo na obci zastydět a vážně se nad svým počinem zamyslet a nechat to předělat.

Protože na pořekadlo: "poctivého nepálí" se v tomto případě nelze spolehnout.

Vaši Diskutéři